Postoj Rady
Co Rada změnila v návrhu European Business Wallet
Text Rady
Tisková zpráva Rady odkazuje v souvislosti s obecným přístupem na dokument Rady ST 7659/26, poznámku kyperského předsednictví pro Výbor stálých zástupců ze dne 22. května 2026. Její příloha obsahuje celé nařízení, přičemž doplnění návrhu Komise jsou vyznačena tučně a vypuštěné části přeškrtnuty.[6][13]
Tabulka níže zahrnuje věcné změny. Vynechává redakční úpravy, které předsednictví rovněž provedlo, například upravené znění a přečíslované křížové odkazy, a nezahrnuje body odůvodnění ani přílohu.[13]
Shrnutí samotné Rady
Rada ve své tiskové zprávě zdůraznila pět změn:
- Interoperabilita: peněženky by měly stávající vnitrostátní systémy mezi podniky a mezi podniky a veřejnou správou doplňovat, nikoli nahrazovat.[6]
- Rovnocennost: úkony učiněné prostřednictvím peněženky si zachovávají právní rovnocennost s listinnou podobou, vnitrostátní správní a procesní požadavky však zůstávají použitelné.[6]
- Zmocnění: systém oprávnění nemá mít vliv na plné moci ani zákonná zmocnění podle vnitrostátního práva nebo práva Unie.[6]
- Poskytovatelé: vyšší laťka pro to, stát se poskytovatelem peněženky, prováděcí akty o dokumentech, které musí žadatelé předložit, a silnější role vnitrostátních dozorových orgánů, pokud poskytovatel systémově nedodržuje požadavky.[6]
- Lhůty: až 60 dní místo 30 na to, aby dozorové orgány přezkoumaly žádost poskytovatele, a lhůty seskupené a zjednodušené.[6]
Oblast působnosti a právní účinky
| Článek | Návrh Komise | Obecný přístup Rady |
|---|---|---|
| Článek 2 Oblast působnosti | Nařízení by se nedotklo systémů, které právo Unie stanoví pro výměnu dokumentů a údajů mezi příslušnými orgány.[1] | Nedotklo by se ani systémů stanovených vnitrostátním právem a nebylo by jím dotčeno jednání členských států v oblasti veřejného pořádku, veřejné bezpečnosti a obrany.[13] |
| Článek 3 Definice | Vlastníci peněženek by udělovali „zmocnění“ „zmocněným zástupcům“. Hospodářským subjektem by byla jakákoli fyzická nebo právnická osoba nebo jejich skupina jednající v rámci obchodní nebo profesní činnosti.[1] | Zmocnění a zmocněné zástupce nahrazují „oprávnění“, která vlastník uděluje uživatelům peněženky k provádění určených úkonů v určené peněžence. Definice hospodářského subjektu by výslovně uváděla kapitálové společnosti, osobní společnosti, nadace, spolky, živnostníky a osoby samostatně výdělečně činné.[13] |
| Článek 4 Zásada rovnocennosti | Úkon učiněný pomocí kterékoli ze základních funkcí podle čl. 5 odst. 1 by měl stejné právní účinky jako tentýž úkon učiněný osobně, v listinné podobě nebo jiným vyhovujícím způsobem.[1] | Rovnocennost by se vázala na kvalifikované důvěryhodné služby, které jsou součástí těchto funkcí, a vztahovala by se i na oprávněné uživatele peněženky. Nový odstavec ponechává použitelné stávající požadavky Unie nebo vnitrostátní požadavky na elektronické formáty ve správních řízeních.[13] |
Co by peněženka dělala
| Článek | Návrh Komise | Obecný přístup Rady |
|---|---|---|
| Článek 5 Základní funkce | Vlastníci by mohli oprávnit více uživatelů k obsluze své peněženky, tato oprávnění spravovat a odvolávat a exportovat svá data.[1] | Oprávnění, včetně oprávnění vázaných na role, by se nedotýkala plných mocí ani zákonných zmocnění. Vlastníci by mohli svá data také importovat, aby mohli přecházet mezi poskytovateli peněženek.[13] |
| Článek 6 Technické vlastnosti | Vlastník by prošel vzdáleným onboardingem prostřednictvím zmocněného zástupce s elektronickou identifikací na úrovni záruky „značná“ nebo „vysoká“.[1] | Onboarding by probíhal prostřednictvím zákonného zástupce nebo jiné osoby zákonně oprávněné jej provést, s elektronickou identifikací na úrovni záruky „vysoká“. Poskytovatelé by rovněž museli orgánům veřejného sektoru, které peněženku nevlastní, poskytovat jedinečnou digitální adresu jako samostatnou službu a zpřístupnit peněženky osobám se zdravotním postižením.[13] |
Kdo by mohl peněženky poskytovat
| Článek | Návrh Komise | Obecný přístup Rady |
|---|---|---|
| Článek 7 Požadavky na poskytovatele | Poskytovatelé by museli splňovat požadavky článku 19a nařízení eIDAS, s výjimkou kvalifikovaných poskytovatelů důvěryhodných služeb, kteří by byli vyňati.[1] | Výjimka pro kvalifikované poskytovatele důvěryhodných služeb se vypouští. Do osmi měsíců od vstupu v platnost by Komise přijala prováděcí akt o tom, jak posoudit, zda poskytovatel představuje riziko pro bezpečnost Unie, včetně kontroly ze strany třetí země. Poskytovatelé by udržovali aktuální posouzení rizik a své sebehodnocení by aktualizovali každých 24 měsíců, nebo dříve po významném incidentu či podstatné změně.[13] |
| Článek 11 Jak se stát poskytovatelem | Budoucí poskytovatel by to oznámil svému dozorovému orgánu spolu s prohlášením o shodě. Orgán by měl 30 dní na přezkum; pokud by v této lhůtě věcně neodpověděl, oznámení by se považovalo za úplné. Kvalifikovaní poskytovatelé důvěryhodných služeb by přezkum nepodstupovali.[1] | Z oznámení se stává žádost o povolení, doložená zprávou o sebehodnocení a posouzením rizik; stávající zprávy o posouzení shody podle nařízení eIDAS by bylo možné znovu použít. Lhůta pro přezkum by činila 60 dní a mlčení by se již nepovažovalo za souhlas: orgán by musel zpoždění vysvětlit a přezkum uzavřít nejpozději do dalších 20 dní. Zrychlený postup pro kvalifikované poskytovatele důvěryhodných služeb se vypouští.[13] |
| Článek 12 Seznam poskytovatelů | Dozorové orgány by hlásily změny Komisi do 24 hodin.[1] | Do 3 pracovních dnů. Komise by povoleného poskytovatele zařadila na svůj seznam nebo poskytovatele, který požadavky nesplňuje, ze seznamu vyřadila do dvou pracovních dnů.[13] |
Identifikace a Evropský digitální adresář
| Článek | Návrh Komise | Obecný přístup Rady |
|---|---|---|
| Článek 8 Identifikační údaje vlastníka | Komise by mohla přijmout prováděcí akty stanovující požadavky na identifikační údaje vlastníka, ale nemusela by.[1] | Komise by je musela přijmout, a to do jednoho roku od vstupu v platnost. Členské státy by také mohly oznámit zprostředkovatelskou platformu jednající jménem jejich autentických zdrojů.[13] |
| Článek 9 Jedinečné identifikátory | Vlastník bez evropského jedinečného identifikátoru by obdržel jedinečný identifikátor vytvořený podle prováděcího aktu.[1] | Tento identifikátor by se vytvářel na žádost nebo v okamžiku, kdy je vlastníkovi poskytnuta peněženka.[13] |
| Článek 10 Evropský digitální adresář | Přístup k adresáři by měli pouze vlastníci peněženek, jejich zmocnění zástupci a poskytovatelé peněženek. Poskytovatelé by předávali změny do jednoho pracovního dne.[1] | Stanoví minimální údaje (úřední název, jedinečný identifikátor, digitální adresa, země usazení), doplňuje orgány veřejného sektoru, které peněženku nevlastní, zpřístupňuje adresář orgánům členských států a ukládá poskytovatelům kontrolovat informace o vlastnících nejméně každých 72 hodin.[13] |
Dohled a sankce
| Článek | Návrh Komise | Obecný přístup Rady |
|---|---|---|
| Článek 13 Dohled | Dozorové orgány již určené podle nařízení eIDAS by dohlížely na poskytovatele peněženek a mohly by ty, kteří požadavky nesplňují, vyřadit ze seznamu. Pokud by vnitrostátní orgán nejednal, mohla by Komise přijmout prováděcí akty s nápravnými opatřeními, včetně dočasného pozastavení.[1] | Každý členský stát by určil příslušný orgán, nový nebo stávající, případně po dohodě orgán v jiném členském státě. Dozorové orgány by nesplnění požadavků oznamovaly Komisi, místo aby poskytovatele vyřazovaly samy. Komise by mohla zasáhnout pouze v případě systematického nesplňování požadavků, společně s dozorovým orgánem, a poskytovatele dočasně pozastavit rozhodnutím poté, co mu dala příležitost k nápravě. Členské státy by mohly rozhodnout, zda se pokuty vztahují na vnitrostátní orgány veřejné moci; horní hranice 2 % celkového celosvětového ročního obratu se nemění.[13] |
| Článek 15 Dohled nad subjekty Unie | Komise by dohlížela na každý subjekt Unie, který poskytuje peněženky.[1] | Komise by dohlížela na subjekty Unie jiné než orgány Unie, přičemž by jednala zcela nezávisle.[13] |
Orgány veřejného sektoru
| Článek | Návrh Komise | Obecný přístup Rady |
|---|---|---|
| Článek 16 Povinnosti orgánů veřejného sektoru | Po 24 měsících od vstupu v platnost by orgány veřejného sektoru musely podnikům umožnit identifikovat se, podepisovat nebo pečetit, podávat dokumenty a odesílat či přijímat oznámení pomocí peněženky. Pro dokumenty a oznámení by potřebovaly vlastní peněženku s kvalifikovaným elektronickým doporučeným doručováním. Stávající alternativy by ji mohly nahrazovat až do 36 měsíců od vstupu v platnost.[1] | Pevná lhůta, požadavek mít peněženku a výjimka se vypouštějí. Členské státy by přijaly vhodná organizační a technická opatření a povinnost by se použila dva roky poté, co se začnou používat poslední prováděcí akty (viz článek 22).[13] |
Třetí země
| Článek | Návrh Komise | Obecný přístup Rady |
|---|---|---|
| Článek 17 Peněženky třetích zemí | Komise by mohla po posouzení uznat peněženky nebo rámce třetích zemí za rovnocenné, pokud jsou interoperabilní s rámcem důvěry eIDAS.[1] | Musely by rovněž zajišťovat rovnocennou úroveň bezpečnosti a posouzení by muselo zohlednit alespoň ochranu údajů, kybernetickou bezpečnost a nezávislost na kontrole ze strany vysoce rizikových vlád.[13] |
| Článek 18 Podniky mimo Unii | Členské státy by spolupracovaly tak, aby žádný podnik usazený mimo Unii neobdržel více než jednu sadu identifikačních údajů.[1] | Činily by tak vnitrostátní dozorové orgány, které by k tomu mohly využívat Evropský digitální adresář. Ověřena by byla i totožnost zástupce, který provádí onboarding.[13] |
Přezkum a harmonogram
| Článek | Návrh Komise | Obecný přístup Rady |
|---|---|---|
| Článek 21 Hodnocení a přezkum | Komise by podala zprávu o nařízení tři roky po jeho vstupu v platnost.[1] | Pět let po vstupu v platnost, přičemž zpráva by zahrnovala úspory času a nákladů, jsou-li k dispozici, míru využívání a zvláštní posouzení dopadu na mikropodniky a malé a střední podniky.[13] |
| Článek 22 Vstup v platnost a použitelnost | Nařízení by se použilo jeden rok po vstupu v platnost.[1] | Některá ustanovení, včetně ustanovení o prováděcích aktech a o dohledu, by se použila ode dne vstupu v platnost, většina nařízení jeden rok poté, co se začne používat poslední z uvedených prováděcích aktů, a článek 16 dva roky poté. Většina prováděcích aktů by měla být přijata do jednoho roku od vstupu v platnost. Žádné z těchto dat není známo, protože nařízení nebylo přijato.[13] |
A co Evropský parlament?
Parlament svůj postoj dosud nepřijal. Jeho vedoucí výbor, ITRE, hlasoval dne 10. září 2026 o přijetí své zprávy a zahájení interinstitucionálních jednání a zpráva (A10-0240/2026) byla dne 23. září 2026 předložena na plenární zasedání. Podle procedurního záznamu Parlamentu spis čeká na postoj Parlamentu v prvním čtení.[4]
Tato stránka porovnává pouze text Rady. Změny Parlamentu by byly doplněny vedle něj, jakmile Parlament přijme svůj postoj. Podívejte se, v jaké fázi se spis nachází